Uherský král Ludvík Veliký venoval kolem roku 1370 ješte dodnes uchovanou kapli milosti, jako dík za slavné vítezství nad východními náboženskými odpurci Mariazell a “Magna Hungarorum Domina”, které se staly nejvetším poutním místem Madaru. Jako žádné jiné místo milosti zustala Mariazell dodnes úzce spojena s katolickými národy Strední a Východní Evropy, dejiny poutí do Mariazell jsou jednou cástí dejin krestanského Západu. Císarové, králové a knížata ze všech evropských národu navštívili behem staletí Mariazell a našli pred Rišskou svatyní vnitrní uspokojení a potešení. Kostel, stojící uprostred nádherné horské krajiny, je v jeho dnešní podobe dílem známého italského stavitele ze 17. století Domenica Sciassia. Hlavní oltár, dekovný dar císare Karla VI., byl postaven podle plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v roce 1692 (posvecen byl v roce 1704). Oltár pro milostnou sochu navrhl jeho syn Joseph Emanuel Fischer. Na nem je umístena trunící Madona s Ježíškem posazeným na klíne. Ježíšek drží v ruce jablko, zatímco mu matka podává hrušku. Socha vznikla patrne pred rokem 1300.  Kostel byl v roce 1907 povýšen na baziliku. Mariazell jako “Magna Mater Austriae” (Veliká Matka Rakouska) je dnes, více než kdy jindy, symbolem živé krestanské víry.