SV. MARKÉTA  :: zpět na historii   

Ty svatá Markyto,
dej nám pozor na žito,
na to nové obilí,
co nám Pán Bůh nadělí.
( z Nalžovska )

Svatá Markéta, jejíž svátek připadá na 13. července, tedy na dobu žní, je uctívána jako patronka polních i jiných plodin. Prší-li na den svaté Markéty, říká se, že dala potřísnit ořechy, čímž jich mnoho zčervaví, jak zkušenost učí. S jejím jménem je spojena řada pranostik:

Svatá Markyta hodila srp do žita.
Svatá Markyta vodí žence do žita.
Svatá Markyta velí: "Lidé, okopávejte zelí!"
Zapláče-li Markyta, bude dešťž dosyta.
Déšť o Markytě trvá čtrnáct dní a zvěstuje špatný čas pro sklízení sena i obilí.
Na Markétu-li prší, ořechy se stromu srší.

Rčení o Markétě a srpu se v písemné formě objevuje F.L.Čelakovského v roce 1852.

Svatá Markéta Antiochijská byla mučednice žijící na počátku 3. století v Antiochii (území dnešní Sýrie). Pro nás je významná tím, že ve 13. století věnoval její ramenní kost Břevnovskému klášteru král Přemysl Otakar II. (podle jiných pramenž král Béla II.).

Legenda o sv. Markétě je podobná řadě jiných křesťanských legend. Dívka z vysoce postavené rodiny (otec "pohanský" kněz) se o křesťanství dozvěděla od své chůvy. Zakrátko se stala horlivou křesťankou, což ji zákonitě přivedlo ke konfliktu s otcem. Ten ji vyhnal a donutil pást ovce. Na pastvě ji potkal římský místodržitel Olybrius, který byl oslněn její krásou, že ji pozval do svého paláce. Podle jiné verze ji římskému místodržícímu přímo udal otec. Tak jako tak, v paláci se ji Olybrius pokusil odvést od křesťanské víry, nejprve domluvami, pak mučením. Popis mučení se zachoval v neobyčejně podrobné a barvité formě. Trpící dívce se rány do druhého dne zacelovaly a Olybrius, nevěda si již rady, nechal dívku setnout. Tím její muka skončila, ale legenda žije dodnes.

Markéta patří mezi světce s přívlastkem drakobijce, podobně jako sv. Jiří. V žaláři se jí totiž měl zjevit dábel převlečený do dračí podoby. Drak jí nabídl pomoc, ale Markéta poznala s kým má tu čest a odmítla ho. Vzteklý drak - ďábel dívku spolkl, ale ještě rád ji za chvilku vyplivl, neboť její dlouhé vlasy mu působily v krku nesnesitelné škrábání. Poté ho dívka zapudila znamením kříže a drak se propadl - podle dnešního podání do pekla. Zde je legenda trochu postavena na nejistých základech. Zlé bytosti totiž udělal z draků až středověk. V době, kdy se příběh odehrál, byli draci považováni za dobrá božstva - takže je možné, že Markéta opravdu propásla možnost zachránit se ze žaláře a vyhnout tak dalšímu mučení a jisté smrti. Je však spíše pravděpodobné, že Markéta byla již natolik oddána Kristovi a lásce k němu, že svůj osud chtěla dovést až do konce. Díky intermezzu líčícího boj statečné dívky s drakem se však Markéta stala patronkou žen ve chvíli jejich největší životní zkoušky, při porodu.

Tím se svatá Markéta zařadila mezi tak zvaných 14 svatých pomocníků . Tito svatí před smrtí prosili Boha, aby směli pomoci každému, kdo je o to požádá. Ke 14 svatým pomocníkům bývala často přiřazována i Panna Maria jako patnáctá pomocnice. Do skupiny čtrnácti svatých pomocníků patří: sv. Achác - pomocník v naší smrtelné úzkosti, sv. Jiljí - pomocník při manželské neplodnosti a rakovině, sv. Kryštof - průvodce po cestách, sv. Cyriak - pomocník při posedlosti, sv. Dionýz - pomocník při nesprávném myšlení, sv. Erasmus - pomocník v nahromaděných emocích, sv. Eustach - rádce v mezilidských vztazích, sv. Jiří - osvoboditel od draka zla, sv. Kateřina - léčitelka ztroskotaných životních plánů, sv. Pantaleon - pomocník vyprahlých a vyčerpaných, sv. Vít - dárce nové životní energie, sv. Barbora - patronka vězněných a umírajících, sv. Blažej - přímluvce sužovaných strachem a úzkostí, sv. Markéta - přímluvkyně za rodičky. Kromě těchto čtrnácti pomocníků byli lidmi v různých zemích oblíbeni ještě další světci. V Čechách to byli např. sv. Izidor a sv. Dorota. Ve velké úctě byli chováni světci, kteří patřili k zemským patronům, tedy především sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Ludmila, sv. Vít, sv. Vojtěch a sv. Zikmund.

:: zpět na historii